Důvodem je inflace, oslabená kupní síla domácností, a nejistota ohledně budoucího vývoje. Co ale naopak jisté je, že to dopadá i na podnikatele. Na ty, kteří navzdory stále pokračující expanzi velkých obchodních řetězců dosud udržovali při životě malé prodejny a přes rostoucí počet bister s pizzou, kebabem a pokrmy z pánve wok provozovali i tradiční venkovské hospody.
Stále většímu počtu z nich nezbývá, než své provozovny zavřít a ukončit živnost.
Četl jsem, že někteří malí podnikatelé zkoušejí ošálit rostoucí ceny energií tak, že vypovídají nájem kanceláří a místi nich si pořizují virtuální sídla. Kdo ale kdy slyšel o virtuální hospodě?
Čerstvější statistické údaje zatím nemáme k dispozici, ale tenhle sešup určitě trochu přibrzdil konec roku a předvánoční nákupní chování lidí. Potvrzují nám to jednotliví členové Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR. Vánoce ale všechno nezachrání. I když jsou obdobím zvýšeného výskytu zázraků všeho druhu, na takový ekonomický zázrak prostě nestačí.
Všechny zvýšené náklady na zákazníka prostě nepřenesete. Už proto, že ochota utrácet je na venkově oproti velkým městům obecně nižší. Nižší jsou ostatně i výdělky: proto se lidé žijící mimo Prahu, Brno, Ostravu a pár dalších větších měst nestačí divit, když čtou, že průměrně berou už 40 tisíc korun měsíčně. I statistici přiznávají, že dvě třetiny zaměstnanců na takový příjem nedosáhnou ani omylem.
A nejde jen o ty nejmenší obce. Nedávno jsem slyšel vyprávět o tom, že třeba v 25tisícovém Šumperku o víkendu vaří jen dvě restaurace (!).
Co s tím? Nezbývá než se pokusit tu situaci alespoň nějak přežít. Nedělám si iluze, že by vláda teď byla schopna a ochotna nějakým způsobem pomoci a chápu, že po ní nejde neustále něco chtít, když dojde k ekonomickému výkyvu. Vláda může ale pomoci tím, co říkáme dlouhodobě: ať je podnikatelské prostředí co nejjednodušší, ať ho svazuje co nejméně byrokracie! To je to, co si podnikatelé přejí a o co jim skutečně jde.
